Pražská oblastní přehlídka amatérských divadel, krajská postupová přehlídka činoherního divadla pro dospělé s výběrem na CP Divadelní Piknik Volyně se konala v Kulturně komunitním centru Koruna v pražském Radotíně od pátku 1. do neděle 3. března 2024. Přihlášeno bylo původně osm souborů, jedno představení – Tři v jednom Heleny Kubů a DS Proměna – odpadlo pro nemoc. A protože se jednalo o padesátý ročník, nálada byla lehce slavnostní. To hlavní se připravuje na příští rok – kromě několika prozatím tajných záležitostí almanach o půlstoletí přehlídky.

V pátek zahajovalo UCHO při TJ Sokol Uhříněves, s nímž jsme se na POPADu setkali před sedmi lety – tehdy přivezli Čapkovu Pošťáckou pohádku s nezapomenutelnou výpravou. Tentokrát se uhříněveští přehlídky účastnili s Pověstmi staré Prahy, které původně nazkoušeli jako vývozní představení pro uvedení v Ženevě. Čtyři nejznámější epizody z ikonické knížky Václava Cibuly – tedy tu o stavbě Karlova mostu, o zvoníkovi od svatého Víta, o mistru Hanušovi a jeho orloji a o golemovi – zdramatizoval Daniel F. Jenšík. Autor byl přítomen a poprvé viděl svůj kus v jiné interpretaci než vlastní. Pod režií a výpravou je podepsán Petr Kořínek. Inscenace zůstala bohužel na půl cesty. Mohla by fungovat jako jarmareční divadlo, kdyby se příliš nepracovalo s psychologizováním a iluzí, škoda absence humoru a nadhledu. Nicméně působivá je např. duchařská scéna či oživení golema.

První část soboty patřila dvěma inscenacím dnes již klasických bulvárních komedií. Obě připomněly, že uzávěrka daňových přiznání za rok 2023 je již ode dneška za měsíc a že pozvat si zaměstnance finančního úřadu domů je velká, ale opravdu velká… Soubor s výhrůžným názvem Pípa platí nabídl Veberova Blbce k večeři a DS KOKR Churchillovu Slečnu Flintovou.

Soubor Pípa platí údajně vznikl nedopatřením, v hospodě. „Člen našeho souboru se vsadil s kamarádem o to, že do roka a do dne nazkouší divadelní hru. Blbec k večeři je tedy výsledkem sázky,“ uvedli členové starohuťsko-dobříšského spolku v přihlášce. Podle facebookové stránky promo, jehož součástí by toto tvrzení mohlo být, umějí výborně (ale prý je to pravda pravdoucí). Režiséry inscenace jsou Lenka Šebestová (také představitelka Christine) a Jan Šebesta (také představitel Iana LeBlanca). Inscenace stojí a padá s výkony představitelů Pierra Brochanta a Francoise Pignona Jaroslava Pulce a Lukáše Hůly, kterým velmi dobře asistují režisér a Jan Marek coby Lucien Cheval. Umějí existovat na jevišti, vést dialog, k tomu jsou pohotoví (vzít do hry špatný odchod ze scény a postavit na tom samostatnou komickou linku, to umí málokdo). Chybí dokonkretizování společenských rozdílů a vědomí časové tísně; škoda nedůsledností ve fyzickém jednání, škoda absence gradace ve druhé polovině. Nicméně o „Pípácích“ s jejich nadšením pro věc, hravostí a smyslem pro komiku nepochybně ještě uslyšíme. Prozatím získal doporučení do programu CP Divadelní Piknik Volyně a cenu diváka.

DS KOKR je zkratka ukrývající Divadelní spolek Komediantů Kreativních. Jeho členové (dva z nich jsme viděli svého času v pozoruhodném Motorestu Favorit spolku Bereta) si chtěli společně vyzkoušet, jaké to je vytvořit kompletní divadelní inscenaci, a tak uvedli Slečnu Flintovou Donalda Churchilla. Churchill své herecké zkušenosti zúročil v komediích jako Natěrač, Na ocet či Chvilková slabost. Slečna Flintová se u nás hrála pouze jednou, a to v Divadle Radka Brzobohatého před dvaceti lety, od té doby značně zestárla co do tématu i formy. U KOKRů je pod úpravou a režií podepsán Michal Šiller (také představitel Toma Lamberta), pod výpravou Stanislava Neubergová (také představitelka Sáry) a hudbu s režisérem složil Ondřej Wild (také představitel Malého Alberta). Inscenace by si zasloužila ostrou tužku v ruce úpravce, méně přeplněnou, ale lépe využitou scénu, přesnost ve výkladu postav (o co sakra jde celou dobu Albertům?) a výstavbě situací (to jde těžko, když režisér hraje hlavní mužskou roli). Přesvědčivý herecký výkon odvedli představitelé „vyděděnců, co si zbyli“ Veronika Straková a František Dolníček. (Jejich erotická scéna, inspirovaná nylonovou šňůrkou od rolety, vyšla výborně).

Sobota pokračovala dvěma menšími projekty, které sice nepřinesly nezapomenutelný divadelní zážitek, ale měly přesah a smysl.

A jmenoval se tak soubor, který jsme zhlédli v podvečerních hodinách – Koláž-divadlo Smysl. Skládá se z amatérů-neherců převážně z Ukrajiny, rovněž z USA, Česka, Slovenska a Gruzie. Autorkou scénáře, výpravy a režisérkou je Violetta Šikina, choreografie se ujala Julia Prishchepa. Osm účinkujících vypovídá „v českém jazyce, převážně s přízvukem“ prostřednictvím koláže sestavené z osobních příběhů o ztrátě domova a životních jistot, o hledání vlastního místa ve světě, o tom, co znamená rodina, vzájemnost, integrace. Nejsilnější jsou momenty, kdy účinkující nehrají, ale prostě existují na jevišti a sdělují; pokusy o zdivadelňování jsou vlastně kontraproduktivní. Budu si pamatovat rozhovor americké a ukrajinské dívky v Čechách o vysněných budoucnostech, dialog uklízečky a úřednice v čekárně na kardiologii, holky nad vodkou, tanec v česko-kazašské rodině či monolog „objímače Zeměkoule“…

Studenti Gymnázia Přírodní škola na Praze 13 si říkají Šmudiso. Nazkoušeli v rámci školního projektu jednu z epizod hry Bertolta Brechta Strach a bída Třetí říše a nabídli ji pod názvem Křídový kříž v sobotu večer. Režisérem a autorem scény je František Prokop, kostýmy vytvořili kromě režiséra dva účinkující, Anežka Ptáčková a Jonáš Soukup, kromě nich hrají Josef Arnot, Jáchym Štys a Barbora Martišková. Dramaturgická volba a odvaha pustit se do tak těžkého materiálu je obdivuhodná, kostýmům byla věnována náležitá péče, stejně tak základním charakteristikám postav. Debata s lektorským sborem se mohla věnovat použitým inscenačním prostředkům a subtilnějším možnostem charakterů a situačních řešení.

Neděle probíhala ve znamení partnerských vztahů příslušníků střední generace.

Divadlo Maškara v roce 2019 získalo na poděbradském FEMADu cenu divadelních klubů za režii a umělecké vyznění inscenace Tohle není Maryša. Tentokrát nabídlo komedii Ani spolu, ani bez sebe, jejím autorem je původně filmový a televizní scenárista (a také vnuk psychoanalytika!) Fabrice Roger-Lacan.  V Maškaře změnili obecný název na konkrétnější Parma na plechu aneb Zkrocení té ženy, za úpravou, režií a výpravou stojí Rita Jasinská. Lehká komedie balancuje vědomě na hranici banality a líčí sbližování produktového manažera firmy Yoplait, čili heterosexuálního bílého muže ve středním věku v podání Petra Šístka – a také psycholožky, čili heterosexuální bílé ženy ve středním věku v podání Sabiny Šmatové. Předloha si pohrává s různými druhy skutečnosti včetně té divadelní a k předpokladatelnému konci dospívá vcelku zábavně. Bohužel inscenace Maškary je ještě příliš zatěžkaná, přehlídkové repríze mimo jiné neprospěl dopolední čas. Tvůrci jsou si přiznané divadelnosti vědomi, ale nepracují s ní důsledně (proč předlouhé, zbytečné přestavby? proč ilustrativní zařizování bytů, proč zdržující převleky?), dialogy tu a tam zabíhají do psychologické drobnokresby a postrádají patřičnou lehkost. Je to škoda – ale lze předpokládat, že bude lépe, až se inscenace ohraje.

Antonín Puchmajer D.S. volí obvykle přehlídky zacílené na Šrámkův Písek. Loni se hlásil na Divadelní třísku, ale musel představení odvolat. Letos se tedy se stejným titulem vrátil na POPAD, a to po třiadvaceti letech (!). Pod původní hlavičkou Kulturně-divadelního spolku Puchmajer tehdy uvedl, ještě na Zbraslavi, bizarně skvělé Hochy z nároďáku aneb Zabili Kemra, parchanti! Letošní intelektuální kabaret, postavený na skečích a písních pracujících s dada a absurditou a uváděný od premiéry v červnu 2022 pod názvem Sklizeň, si s „Nároďákem“ co do humoru, hravosti a svobody v zacházení s tématem (tentokrát krize středního věku a vše, co z ní vyplývá) nezadá. Autory jsou Kateřina Rudčenková (zpráva pro knihomoly – loni jí vyšla kniha jedenácti povídek Tchyně nemá jazyk – a je skvělá!) a režisér Martin J. Švejda. Čistý, minimalisticky vystavěný text-appealový tvar čerpá z kontrastu mezi hlubokým, existenciálním prožíváním skutečnosti a banalitou prožívaného, v průběhu padesáti minut se projdeme pozdnějšími životními fázemi prvorepublikově stylizované naivky, věcné opršalé šťabajzny, vášnivé pianistky, masochistického literárního kritika a věčného náhradníka zvícího améby od prvního rozchodu přes ztráty a nálezy v životě, vesmíru a vůbec až po vlastní smrt, možná i nějakou tu chvíli po ní. Neodmyslitelnou součástí inscenace je hudba, v níž slyšíme odkazy na kdeco, od Balady pro banditu po Verdiho, krátké texty a dialogy prokládají nadšeně interpretované písně, jež složili autoři a Sonia Koutová, která se také stará o klavírní doprovod. Je to vtipné, mrazivé, přesné – pro ty, kteří mají odžito; se smyslem pro načasování a pointu, takřka edukativně zvládnuté – pro divadelníky; a pro všechny, s psychiatrickou diagnózou i bez – oslovující úzkost v nás. Sklizeň byla vynikajícím závěrem letošního POPADu a získala doporučení do programu CP Divadelní Piknik Volyně. (viz foto Jindřišky Netrestové v úvodu tohoto článku_pozn.red.)

„Dva páry chytrých hlav, nahlížejících na představení poučenými okny“, čili lektorský sbor podle moderátora Pepé Šedivého, tvořili režisér Jaroslav Kodeš, vokolog a psychoakustik Marek Frič, dramaturgyně Petra Richter Kohutová a výtvarnice a scénografka Jana Stejskalová. Stejný zdroj označil festivalový víkend za terapii – diváci sledovali, nakolik se zúčastněným daří usměrnit a odkázat do vhodného prostředí psychickou poruchu zvanou teatrolalie (čili kompulsivní vykřikování divadelních textů na veřejnosti). Rovněž podle Šedivého byl letošní padesátý ročník POPADu přehlídkou promrhané sexuální energie (proč, to už nedám dohromady, ale prý s tím má nějakou souvislost Freud) a následků užívání zlého a hodného prsu. Přehlídku opakovaně dedikoval všem psychologům, psychiatrům, psychoterapeutům a psychopatům.

Designové hlasovací nádoby dodala firma Nescafé a hlasovací kolínka oslavila krásné čtyřicáté narozeniny (nechť jejich jedovatý email nikdy neoprýská). Díky za finanční podporu patří Ministerstvu kultury ČR a Magistrátu hlavního města Prahy, za poskytnutí prostor Kulturně komunitnímu centru U Koruny, za pomoc místnímu souboru GAUDIUM, za péči členům Amatérské divadelní asociace Pavlu Hurychovi, Květě Salmonové, Daně Krátké, Jindře Netrestové a předsedovi Jakubu Pilařovi.

Výsledky

Čestná uznání

Čúz za scénu inscenace Pověsti staré Prahy DS UCHO Praha

Čúz Janu Šebestovi za herecký výkon v roli Iana LeBlanka v inscenaci Blbec k večeři DS Pípa platí Dobříš

Čúz Janu Markovi za herecký výkon v roli Luciena Chevala v inscenaci Blbec k večeři DS Pípa platí Dobříš

Čúz Františku Dolníčkovi za herecký výkon v roli pana Doddse v inscenaci Slečna Flintová DS KOKR Praha

Čúz Františku Prokopovi, Anežce Ptáčkové a Jonáši Soukupovi za kostýmy v inscenaci Křídový kříž souboru Šmudiso Praha

Čúz souboru Šmudiso za dramaturgickou volbu hry Bertolta Brechta Křídový kříž

Ceny

Cena Jaroslavu Pulcovi za herecký výkon v roli Pierra Brochanta v inscenaci Blbec k večeři DS Pípa platí Dobříš

Cena Lukáši Hůlovi za herecký výkon v roli Francoise Pignona v inscenaci Blbec k večeři DS Pípa platí Dobříš

Cena Veronice Strakové za herecký výkon v roli C. P. Lensové v inscenaci Slečna Flintová DS KOKR Praha

Cena Divadlu Smysl za autentickou výpověď v inscenaci Copak nemluvím česky?! aneb Cizincem proti své vůli

Cena Sabině Šmatové za hlavní a jedinou ženskou roli v inscenaci Parma na plechu Divadla Maškara

Cena Petru Šístkovi za hlavní a jedinou mužskou roli v inscenaci Parma na plechu Divadla Maškara

Cena Sonie Koutové, Martinu J. Švejdovi a Kateřině Rudčenkové za hudbu v inscenaci Sklizeň Antonína Puchmajera D. S.

Cena Antonínu Puchmajerovi D. S. za inscenaci

Cena diváka

DS Pípa platí Dobříš – Francis Veber: Blbec k večeři

Doporučení

Antonín Puchmajer D. S. – Martin J. Švejda, Kateřina Rudčenková: Sklizeň

DS Pípa platí Dobříš – Francis Veber: Blbec k večeři