Regionální přehlídka loutkového divadla pro kraje Plzeňský a Karlovarský se uskutečnila v Plzni v sobotu 20. 4. 2024 v krásné budově bývalého nádraží přebudované na kulturní prostor Moving Station. Sobotní hemžení probíhalo po celý den a bylo opravdu inspirativní.

Setkalo se zde pět loutkářských uskupení, čtyři z Plzně a jedno z Mostu. Diváci měli možnost zažít inscenace souborů, z nichž jednomu je již přes 100 let (LD Špalíček), jednomu je téměř 100 (LD V Boudě), dvěma je přes 30 (Rámus a Divadýlko Kuba) a poslednímu něco málo přes 3 (Divadlo Brambůrky). Všechny soubory pracovaly s klasickou lidovou pohádkou, k jejímu zpracování však přistoupily každý odjinud, s jiným úmyslem a odlišnými loutkářskými prostředky. Špalíček odehrál svoji Šípkovou Růženku klasickými marionetami v klasické kukátkové scéně, s rozdělenou interpretací, a na konci představení zaskočil a rozveselil diváky počtem loutkoherců, kteří byli do té doby diváckým zrakům zcela skryti. Loutkové divadlo V Boudě hrálo Kérkonošskou pohádku také s klasickými marionetami v kombinaci s dalšími druhy loutek a s vodiči již přiznanými na scéně. Loutkoherci souboru Rámus si v Malé sázce o velké pivo pohráli s jednoduchými marionetami a možností přelévat hereckou akci z loutky na jejího vodiče a zpět. Herci Divadýlka Kuba ztvárňovali v inscenaci V jednom lese, v jednom domku herecké postavy, jež se stávaly loutkoherci, aby s využitím různého harampádí z internetu odehráli hned čtyři klasické pohádky. Škálu přístupů k podílu loutkoherectví a herectví (od iluzivního vedení loutky přes vedení přiznané a následně přiznané vedení loutky střídané s vodičovým vlastním hraním postavy) doplnili herci Divadla Brambůrky hrající v Perníkajdě sebe sama a oživujíc loutkářskými technikami předměty denní potřeby a spotřeby (nástroje, jídlo).

My diváci jsme si tedy rozhodně přišli na své. Lektorský sbor ve složení Kristýna Franková, Tereza Vydarená a František Kaska také vypadal spokojeně, a nakonec se zhostil i nelehkého úkolu výběru inscenace na Loutkářskou Chrudim 2024. Krom přímé nominace využil i možnost doporučení dalších inscenací do širšího výběru a udělil konkrétní ocenění:

Nominace na Loutkářskou Chrudim   

Perníkajda/Divadlo Brambůrky

Doporučení do širšího výběru na Loutkářskou Chrudim

Kérkonošská pohádka/Loutkové divadlo V Boudě
Tak dlouho vodíš, až se loutka utrhne…/ Rámus (ihned po premiéře na přehlídce došlo k přejmenování inscenace –původně: Malá sázka o velké pivo)

Ocenění

• za bravurní tahání za nitě a zvládnutí jiného prostoru: Šípková Růženka/Loutkové divadlo Špalíček
• za svěží přístup k fenoménu rodičovství: V jednom lese, v jednom domku/Divadýlko Kuba  

Lektorský sbor k inscenacím, jež nominoval či doporučil k postupu na LCH

Divadlo Brambůrky – Perníkajda Inscenace nese typické znaky brambůrkovské hravé poetiky, drží jednotnou formu. S obecně známou pohádkovou předlohou nakládá soubor svobodomyslně a v energické souhře. Využívá nápaditou hru s běžnými předměty (především potravinami) ve funkční kombinaci loutkoherectví a svérázné činohry. Osvěžuje autorským přístupem a výborně reaguje na dětského diváka.  

Loutkové divadlo V Boudě – Kérkonošská pohádka Původní inscenaci souboru Střípek uvádí soubor s loutkohereckou suverenitou a v dobře fungující souhře.  Umně kombinuje různé druhy loutek (marionety a maňásek, plošné loutky) a působivě zapojuje zvukově-hudební složku. Využívá prvky původní scénografie, která ne vždy koresponduje s výtvarným pojetím nových loutek. Tvůrci byli upozorněni na drobné dramaturgické nesrovnalosti.  

Rámus – Tak dlouho vodíš, až se loutka utrhne… Soubor opět invenčně pracuje s předměty a materiálem, tentokrát zapojuje i loutky, bohužel s nepříliš dobře zvolenou vizuální podobou. Zpracovává známou pohádku o Rampelníkovi, kterou ovšem využívá ke sdělení zvoleného tématu – osamostatnění dětí od rodičů. Inscenaci výborně oživuje nasazení dětských – mladých herců v části jejich putování. Souboru bylo doporučeno posílit dramaturgický záměr inscenace a zpřehlednit sdělení směrem k divákovi.  

            Plzeňské Pimprlení se v Moving Station konalo poprvé a inscenacím divadelní prostor velmi svědčil. Přesto se pravidelní účastníci neubránili stesku po hřejivé náruči Loutkového divadla V Boudě, nostalgickým vzpomínkám na domáckou atmosféru a bouďácký catering. Tak snad se do budoucna podaří pozitiva obou míst nějak propojit.

Eva Gažáková