Letošní jihočeská krajská postupová přehlídka činoherních a hudebních divadel Dačické kejklování proběhla ve dnech 8. – 10. března za účasti devíti divadelních souborů.  V pátek 8. 3. zahájilo soutěžení o postup do programu národní přehlídky Divadelní Piknik Volyně 2024 představení Bechyňského divadelního spolku Lužnice, který přivezl inscenaci hry Viliama Klimáčka Kdo se bojí Beatles. České premiéry se tato Kimáčkova hra dočkala až po dvaadvaceti letech po svém vzniku, neboť autor ji napsal a zveřejnil už v roce 2005. Česká premiéra proběhla v dubnu 2023 ve Východočeském divadle Pardubice. Láskyplnou grotesku o frustracích středního věku tam tehdy inscenoval režisér Filip Nuckolls. Není divu, že tato hra není příliš hraná, a i když jiná Klimáčkova díla se objevila i v repertoáru českých neprofesionálních divadel, tuto komedii si jako vůbec první ze všech domácích souborů vybrali právě bechyňští ochotníci. Nenašli však k jejímu scénování klíč. Kdo se bojí Beatles je groteska se silným komediálním potenciálem, divadelní soubor Lužnice ji ale hraje v režii Karla Vontroby téměř jako realistické drama. To, že Klimáček se prostřednictvím hlavní postavy třicátníka Emila vysmívá všem, kteří se do krize středního věku dostanou místy až krutě sarkastickým šklebem, byla pro inscenátory v některých situacích až příliš hořká káva. Oslazení sentimentálním filozofováním a hraní groteskních obrazů realisticko psychologickým herectvím opravdu této hře nesluší.

Druhým soutěžním přestavením byla komedie argentinského dramatika Eduardo Rovnera Vrátila se jednou v noci v podání Tvůrčí skupiny pokročilých při Divadelním spolku Čelakovský Strakonice. Hra prošla řadou profesionálních scén na celém světě, u nás ji v české premiéře a režii Radovana Lipuse v roce 2003 odehrál činoherní soubor Národního divadla moravskoslezského v Ostravě za účasti autora. Představení laskavé téměř duchařská komedie, pojednávající o nikdy nekončícím vztahu mezi rodiči a jejich dětmi, který setrvává i po smrti rodičů až do chvíle, kdy tento svět opustí i jejich ratolesti, byla pro mnoho diváků příliš dlouhé.  Nebýt výborného hereckého výkonu Kristiny Kubíčkové v hlavní roli mrtvé a na svět se vracející matky a velmi slušných výkonů Jaromíra Tomana coby jejího syna Martina a Drahomíry Tylové v roli Simony by jeho délka pravděpodobně donutila některé diváky k odchodu ze sálu ještě před koncem. Ten přišel po téměř dvou hodinách hraní bez přestávky, což někteří přítomní při rozpravě nazvali zločinem spáchaným na publiku.

Druhý den přehlídky zahájil Suchdolský divadelního spolek SUD s autorským představením westernové parodie WES v režii Lenky Chaloupkové (viz též náhledový obrázek článku_pozn.red.). Text hry je nejkvalitnější scénickou předlouhou ze všech, které doposud dvojice Lenka Chaloupková a Vít Chaloupka pro soubor vytvořili. V klasickém schématu expozice (představení hlavních jednajících postav a úvod do situace ), kolize (stupňování napětí), krize (konflikt, vrchol), peripetie (obrat události), katastrofa (rozuzlení a závěr) se autoři dotýkají charakteristických znaků současné české společnosti. Stejně jak se v kvalitě textu soubor dostal zatím ve srovnání s předchozími díly nejvýše, pokročili suchdolští ochotníci i v ostatním stavebních prvcích inscenace, tedy ve scénografii, herectví i v hudbě. Hlavní rekvizitou scénografie jsou lesklé kovové stavební žebříky, jimiž se zobrazuje  v rychlých přestavbách zakomponovaných  děje i choreografie vše od začáteční stavby železničních kolejí až k vytváření symbolů nejrůznějších interiérů a exteriérů. To všechno probíhá  ve výrazné výtvarné metafoře, metaforická je i hudba, i používání všech ostatních rekvizit. Jevištní provedení je doslova přeplněno tvůrčí kreativitou autorů a zároveň tvůrců inscenace (místy dokonce platí, že méně by bylo více), a energií celého hereckého týmu. Je to právě kolektivní muzikálové herectví, které nejvíce zdobí celé představení, a to včetně pohybové, hudební a pěvecké i taneční složky. Atmosféru představení podtrhuje živá hudba a skvěle sezpívaný pěvecký sbor. A není zde žádná popisnost, všechno se před očima diváků odehrává, je výsledkem komediální zkratky a práce se znakem. Jde o vysoce kvalitní ukázku současného hudebně zábavného divadla včetně druhého plánu, ve kterém se autoři dotýkají všech negativních znaků dnešní doby.

Následující Klec bláznů Jeana Poireta v režii Veroniky Janečkové přinesla v podání Spolku divadelních ochotníků Blatná vkusnou a vtipnou komedii o sexuální odlišnosti. Jen těch komediálních situaci by mohlo být více, kdyby soubor nerezignoval na větší rozehrávání textu v pasážích, kde jeviště ovládlo jen jeho deklamování. Ozdobou představení byly velmi slušné herecké výkony dvou představitelů hlavních postav – Albína a George.

Známou komedii Natěrač v režii Jiřího Berglera přivezl DS Vltavan Týn nad Vltavou. Její autor, herec a scénárista Donald Churchill Churchill (1930 – 1991) byl pověstný i tím, že si ve svých hrách psal velké herecké příležitosti pro sebe. Je autorem tzv. čistých komedií, které si kladou jediný cíl, pobavit a rozesmát diváka. Právě takovou komedií je Natěrač. Úspěch inscenace stojí a padá s hereckými kvalitami představitele hlavní role. Dušan Menšík v roli Natěrače má sice jisté rezervy ve svém hereckém rejstříku, co je mu však dáno, to je jisté osobní kouzlo a schopnost odevzdat v roli výkon nabitý energií. Také Kamila Růžičková ztělesňující podváděnou manželku, a druhé části představení po přestávce také Iveta Tomanová v roli milenky baví publikum. Škoda že se všichni tři účinkující skutečně rozehráli až po přestávce.

Jméno je název brilantní francouzské konverzační komedie autorů Matthieu Delaporte, Alexandre de la Patellière. Tématem je vhodnost či nevhodnost křestního jména Adolf, probouzející asociace spojené s Adolfem Hitlerem. Nejde v však ani tak o to, zdali dítě bude nakonec pokřtěno křestním jménem které nosil jeden z největších válečných zločinců světa. Je to vtipná, krutá, dojemná i chytrá hra o mužích, ženách a jejich vztazích, o mužském egoismu i mužské agresivitě. Hra získala řadu ocenění. Do Dačic s ní přijela Divadelní společnost Jablonský, která působí na jindřichochradecké kulturní scéně již více jak 140 let.  V Inscenaci hry Jméno ukazují jindřichohradečtí ochotníci, jak silný je jejich soubor, zejména co se představitelů mužských rolí týká. Všichni muži hrající v této komedii odezdávají nadprůměrné výkony, ženská část souboru za nimi poněkud zaostává. Je však pravdou, že komedie Jméno dává herecké příležitosti spíše mužům. Nicméně závěrečný delší monolog jedné z ženských postav je sice příležitost pro herečku, nicméně zůstává nevyužita.

Program závěrečného dne přehlídky otevřela Prácheňská scéna v Písku inscenací textově nepříliš kvalitní pohádky Karla Smoly O mazané kovářce a čertu Matlafouskovi. Autor a zároveň režisér inscenace přiznal, že se jedná o jeho dramatickou prvotinu, a prokázal velkou chuť rozvíjet své psaní pohádek, i získávat v této oblasti nové a nové zkušenosti. Prácheňská scéna disponuje početným souborem interpretačně velmi slušně vybavených herců a hereček. Je zcela jisté, že při výběru osvědčené textové předlohy je tento soubor předvést divadlo velmi vysokých kvalit. V případě pohádky O mazané kovářce a čertu Matlafouskovi však právě text dobré divadlo na jevišti neumožňuje.

DS J. K. Tyl Kardašova Řečice odehrál předposlední soutěžní přdstavení přehlídky, představení inscenace hry Carla Goldoniho Lhář. Tato Fraška v žánru commedie dell’arte sice nepatří k nejlepším tvůrčím počinům slavného autora, v tomto případě však posloužila a napomohla ke vzniku představení odvedeného v duchu nejlepších tradic českého venkovského a sousedského divadla.

Závěrečným představením letošního Dačického kejklování byla komedie Dokud se randí souboru MonAmour Mnich. Soubor MonAmour se zaměřuje převážně na divadlo jednoho herce. Je založený na dlouholeté úspěšné spolupráci Moniky Nováková a Bety Minářů. Herečka Monika Nováková v roli osamělé mladé ženy toužící po stálém mužském partnerovi již získala za svůj mimořádný a všestranně dobrý herecký výkon v režii Bety Minářů řadu ocenění. To, co herečka předvedla na jevišti dačického kulturního domu Beseda, bylo dalším z vrcholů celé letošní přehlídky.

Výsledky

Čestné uznání Jaroslavu Mrzenovi za herecký výkon v roli Emila v inscenaci Kdo se bojí Beatles Bechyňského divadelního spolku Lužnice.

Čestné uznání Drahomíře Tylové za herecký výkon v roli Simony v inscenaci Vrátila se jednou v noci DS Čelakovský Tvůrčí skupina pokročilých Strakonice.

Čestné uznání Jaromíru Tomanovi za herecký výkon v roli Martina v inscenaci Vrátila se jednou v noci DS Čelakovský Tvůrčí skupina pokročilých Strakonice.

Čestné uznání Jiřímu Thorovskému za herecký výkon v roli George v inscenaci Klec bláznů Spolku divadelních ochotníků Blatná.

Čestné uznání Ladislavě Vítkové za herecký výkon  roli Starostové v inscenaci O mazané kovářce a čertu Matlafouskovi.

Čestné uznání Olze Kašparové za herecký výkon  roli Správcové v inscenaci O mazané kovářce a čertu Matlafouskovi.

Čestné uznání Janě Jiříkové za herecký výkon  roli Plukovníkové v inscenaci O mazané kovářce a čertu Matlafouskovi.

*

Cenu souboru Bechyňský divadelní spolek Lužnice za dramaturgickou volbu textu Villiama Klimáčka Kdo se bojí Beatles.

Cenu Kristině Klimáčkové za herecký výkon v roli Matky v inscenaci Vrátila se jednou v noci DS Čelakovský Tvůrčí skupina pokročilých Strakonice.

Cenu Lence a Vítu Chaloupkovým za původní text k inscenaci Wes Suchdolského divadelního spolku SUD.

Cenu Lence Chaloupkové za režii inscenace Wes Suchdolského divadelního spolku SUD.

Cenu souboru Suchdolský divadelní spolek – SUD za kolektivní herecké uchopení inscenace Wes.

Cenu souboru Suchdolský divadelní spolek – SUD zaa inscenaci Wes.

Cena Dušanu Malečkovi za herecký výkon v roli Albína v inscenaci Klec bláznů Spolku divadelních ochotníků Blatná.

Cena Dušanu Menšíkovi za herecký výkon v roli Natěrače ve stejnojmenné inscenaci DS Vltavan Týn nad Sázavou.

Cena Jiřímu Hudecovi za herecký výkon v roli Pierra v inscenaci Jméno Divadelní společnosti Jablonský.

Cena Emanuelu Krejcarovi za herecký výkon v roli Vincenta v inscenaci Jméno Divadelní společnosti Jablonský.

Cena Michalu Palaugarimu za herecký výkon v roli Clauda v inscenaci Jméno Divadelní společnosti Jablonský.

Cena za inscenaci Jméno Divadelní společnosti Jablonský.

Cena Janu Dvořákovi za herecký výkon v roli Lelia, zvanéhého Lhář v inscenaci Lhář DS J.K. Tyl Kardašova Řečice.

Cena Tomáši Englickému za herecký výkon v roli Arlecchina v  inscenaci Lhář DS J.K. Tyl Kardašova Řečice.

Cena Stanislavu Červenkovi za herecký výkon v roli Brighelly v inscenaci Lhář DS J.K. Tyl Kardašova Řečice.

Cena Divadelnímu souboru J.K. Tyl Kardašova Řečice za výpravu k inscenaci Lhář.

Cena za inscenaci Dokud se randí Divadelnímu souboru MonAmour Mnich.

Speciální Cena poroty Milanu Krotkému a Haně Kocmálové a DS J.K. Tyl Dačice za vynalézavé a inspirativní úvody k jednotlivým představením Dačického kejklování 2024.

*

Lektorský sbor pracující ve složení Pavlína Schejbalová, Milan Schejbal  a Ladislav Vrchovský ocenil a doporučil i nominoval do programu národního kola soutěže činoherních a hudebních divadel Divadelní Piknik Volně 2024:

Doporučení do programu Národní přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla pro děti Popelka Rakovník 2024: Suchdolský divadelní spolek SUD s inscenací WES

Doporučení do programu Národní přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla Piknik Volyně 2024: Divadelní společnost Jablonský z Jindřichova Hradce s inscenací Jméno

Doporučení do programu Národní přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla Piknik Volyně 2024: MonAmour Mnich s inscenací Dokud se randí

Nominace do programu Národní přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla Piknik Volyně 2024: Suchdolský divadelní spolek SUD s inscenací WES