Pátý ročník regionální postupové přehlídky Mrštíkovo divadelní jaro v Boleradicích proběhl ve dnech 17. – 21. dubna 2024. Program obsahoval devět soutěžních představení. Pouze jedno bylo zpracováním předlohy zahraničního autora (Teror Ferninanda von Schirach), třikrát si tvůrci zvolili český titul již uváděný (Strašidlo Jana Makaria, Pozor, zlý pes! Petra Svojtky a Jiřího Janků a Vzpouru nevěst Janky Ryšánek Schmiedtové a Michaely Doležalové), v pěti zbývajících případech šlo o inscenace autorských her (!), psaných tomu či onomu souboru na tělo jeho členem či spřáteleným autorem. K tomu byl repertoár přehlídky žánrově různorodý – viděli jsme pohádkovou alegorii, sci fi komedii, socrealistickou pohádku, soudní a dvě detektivní komedie, soudní drama, muzikál na biblické téma a bulvární feministickou komedii.  

O nominaci či doporučení k postupu na národní přehlídku soutěžily divadelní soubory z okresu Brno-venkov – Sentice, Veverská Bítýška, Syrovice, Říčany u Brna, Popůvky a Zbraslav u Brna. Z okresu Vyškov soubor z Otnic, z okresu Ostrava-město soubor z Vřesiny a z okresu Břeclav soubor ze sousedních Morkůvek.  Přehlídka měla v programu hosta-nehosta, tedy místní soubor s pohádkou Princové jsou na draka, v rámci doprovodného programu proběhlo v sobotu otvírání Cesty bratří Mrštíků a nedělní vyhlašování výsledků přehlídky ozdobilo taneční vystoupení žákyň ZUŠ Klobouky.

Sentický divadelní spolek funguje deset let. Prozatím jezdil na přehlídky divadla pro děti, několikrát se zúčastnil Na prknech ve Veverské Bitýšce. S inscenací nejnovější hry člena souboru Filipa Živného U nás v ZOO aneb Divadelní zvěřinec ve třinácti obrazech v režii kmenového režiséra souboru Antonína Kaly navštívili Sentičtí před dvěma lety KP Dospělí dětem v Havlíčkově Brodě. U nás v ZOO je pokus o alegorii, v níž je Lev narozený v ZOO vržen proti své vůli do džungle, najde tam sám sebe, pochopí cenu svobody a vyvede zpoza mříží ZOO své zvířecí kamarády. Devizou je snaha autora psát svým spoluhráčům na tělo a cit pro gag, slovní i situační. Bohužel, příběh hry se zpěvy je poněkud rozbíhavý, první tři čtvrtě hodina představení byla pouhou expozicí, v níž se představovala zvířata (v některých případech v chytré zkratce – viz Lev „v pyžamu“ Miloslava Dvořáka, Panda Markéty Nečasové, Lišák Jakuba Exlera, bipolární Medvěd autora Filipa Živného).  V rámci debaty s lektorským sborem se mluvilo především o stavbě dramatu a o možnostech soustředěnější práce na dialozích a dějových linkách, také o nutnosti přesnější divácké adresy.

Divadlo Prkno Veverská Bítýška působí na amatérské scéně téměř třicet let. Událost Na myslivci autora Jakuba Vyplela, „vesmírná komedie z nesmírně vzdálené budoucnosti, avšak s kolizemi bytostně blízkými“, se honosí podtitulem „nic lidského nám není cizí“ a je uváděna v režii Ivany Šmardové a Libora Ulovce. Rozvinutá anekdota staví jak v obsahu, tak ve formě na kontrastu vysokého a nízkého. Černí nesmírného vesmíru putuje poslední z kosmických lodí, zanechavší za sebou trosky vyhynulé civilizace, a na palubě má poslední dva zástupce lidského rodu – burana chlastajícího pivo a jeho hádavou manželku… Čtyři dvojice, dvě lidské, jedna robotí a jedna smíšená, řeší budoucnost lidského rodu – a hádá se o to, jestli jsou muži dost empatičtí, ženy mají rády i něco jiného než capucino a robotka s avatarem jsou kompatibilnější než manželé, kteří jsou spolu patnáct let… Scéna je poskládána z artefaktů, mezi nimiž každá ptákovina zastupuje něco důležitého – vysoce inteligentním komunikátorem je psací stroj značky Remington a vycpaná kachna, vstupem do kosmické lodi kovové štafle s preparovanou liškou a majáčkem… Zásadní zbraní proti srážce s meteorem jsou deštník a růžová stuha… A vlastně je takto divadelně stvořený svět funkční a k tomu zábavný.

Divadelníci Morkůvky patří do skupiny šťastných začátečníků, působí na poli amatérského divadla čtvrtým rokem. Do Boleradic letos přivezli Strašidlo Jana Makariuse (či pro latiníky Makaria) v úpravě a režii Dany Pučálkové a Martina Hybnera. Rozruch vzbudili již při příjezdu, protože kulisy si přivezli na traktoru. Morkůvky jsou koneckonců od Boleradic vzdáleny necelé čtyři kilometry… Hra má všechny atributy socrealistické kvazipohádky – mimo jiné obsahuje protiválečný apel (který se tváří v současné politické situaci aktuálně, ale je to spíše ornament). Soubor hraje srdcem, s velkou radostí a spontaneitou, ale stín nekvalitní předlohy lze překročit jen stěží. Ocenění hodné jsou kostýmy, zpěv a capella a snaha o sdělnost směrem k dětskému divákovi.

Soudní proces aneb Nic není černobílé autorky a režisérky Markéty Hanzelové v podání DS VITUS Syrovice byl prvním „justičním“ příspěvkem na letošním Mrštíkově divadelním jaru. Lehkým perem napsaná komedie o případu olympijského vítěze ve skoku do dálky, který jednoho dne skončí zdrogovaný a opilý na zahradě zcela neznámé paní, jíž zničil plot a záhon s jahodami a krom toho jí způsobil výraznou psychickou újmu. Soudní projednávání případu včetně výpovědí svědků a špičkování obhájkyně v podání Dany Kratochvílové a žalobkyně v podání Dagmar Ryšánkové je oživeno rasantními dialogy dvou soudních přísedících. Později se ukáže, že představují personalizované vnitřní konflikty, jeden je oním příznačným „andílkem“, druhý „ďáblíkem“ na rameni soudce – pozoruhodně přesně hraje jednu z nich Naděžda Adámková za asistence Jarmily Kaslové. Slabinou předlohy se slušně napsanými dialogy a dobře zvládnutým žánrem je nedořešenost některých konkrétních vedlejších aspektů případu. Inscenaci samotné by prospělo výrazné zvýšení dynamiky a srovnání míry stylizace u jednotlivých postav.

V sále kulturního domu v Říčanech u Brna funguje Ochotnický divadelní soubor Pozpátku, a to posledních deset let. Za tu dobu uvedl sedm inscenací, tou osmou je detektivní komedie Zločin v Harmonii, jejíž scénář napsal člen souboru Petr Pospíšilík. Autor je také režisérem inscenace, spolu s Terezou Gazárkovou (v inscenaci představitelkou Kláry Svaté, dcery majitelky hotelu Harmonie), a k tomu hraje postavu Lukáše Podešvy. Tedy poslíčka, jenž se jako labilní bývalý policista spíše z vůle své než ostatních stane vyšetřovatelem vražd(y), které/která se v hotelu stanou/stane. Scénář je velmi dobře napsaný, oplývá fungujícími dialogy, vymyšlenými situacemi a komediálním potenciálem. Přitom nepostrádá napětí, sám o sobě obstojí jako detektivka, v níž jedna stopa vede k druhé, v níž nikdo není tím, kým se zdá být a pachatele odhalují diváci spolu se samozvanými detektivy. Bohužel inscenace nevyužila všech možností scénáře. Boleradická repríza také trpěla zatěžkaností, dialogy by mohly být perlivější a situace bryskněji provedené.

Dalším „justičním“ titulem Mrštíkova divadelního jara byl Teror Ferdinanda von Schirach v překladu Ondřeje Šebesty (s odbornou spoluúčastí JUDr. Petra Tomana) v režii Radka Mezuláníka a v podání divadelního uskupení OchOtnice Otnice. Po Jiráskově Lucerně, kterou jsme na MDJ viděli v jejich podání vloni, byla tato dramaturgická volba šokem – ovšem šokem spíše příjemným. Hra prošla mnoha profesionálními divadly, řeší prudce sledovaný soudní proces pilota Larse Kocha, který, řečeno slovy z Umění války, „zabíjel, aby se nezačalo vraždit“ (díky, Honzo Korábe) – sestřelil unesené letadlo s civilními cestujícími, než je stačil sebevražedný atentátník navést nad stadion se sedmdesáti tisíci diváky sportovního utkání. Etický problém, zda lze řešit větší zlo menším zlem či zda dát přednost principu před individuálním případem (a naopak), je předestírán prostřednictvím demonstrovaného soudního přelíčení, pod dohledem soudce v podání režiséra, jenž vyzve diváky ke spoluúčasti, tedy aby v roli poroty hlasovali o vině či nevině obžalovaného. Při každém představení by tak rozsudek mohl znít jinak. Otničtí hrají s výrazným zapojením techniky, která jim ale více škodí, než pomáhá. Porty, které mají všichni účinkující zapnuty od začátku do konce, zkreslují i dobře vystavěné promluvy, v expresivnějších okamžicích není rozumět. Projekce neodůvodněně těká mezi tvářemi reálně natáčených svědků a ilustračními záběry. Nicméně byli jsme svědky několika přesvědčivých hereckých výkonů (obzvláště zaujal Jakub Jašek coby Lars Koch a Kristýna Svobodová jako Franziska Meiserová). Také je dobře, že si Otničtí vybrali tento materiál – patří jim díky za odvahu.

AMADIS, proslulý soubor původně brněnský, nyní se sídlem v Popůvkách, se spojil se souborem velkobystřickým (poměr účinkujících AMADISu ku Velké Bystřici: dva ku šesti) a pustil se s režisérem Tomášem Hradilem v čele do látky osvědčené – divadelního přepisu Psa baskervillského Arthura Conana Doyla. Verze Jiřího Janků a Petra Svojtky, která vznikla pro Divadelní sdružení CD 2002 a byla veleúspěšně uváděna pod názvem Prokletí rodu Baskervillů aneb Pozor, zlý pes!, je vůbec vděčný materiál pro komediografy s láskou k Sherlocku Holmesovi, (zdánlivě) logickému myšlení a mlhám na blatech. Zúčastnění se pustili do původního scénáře s vehemencí dryjáčnických pouličních umělců, nenechali kámen na kameni, hodně škrtali, ale přidávali gag za gagem (mikroskopický svět hmyzu! propadání do blat!! očovice!!!), rozehrávali vše, co se rozehrát dalo, přestavby řešili na pozadí vtipného představování jednotlivých figur (od Holmese a Watsona po psa Žeryka Nebaskervillského a lišku dávající dobrou noc) a diváky tu a tam zatahovali do hry. Z účinkujících obzvláště zaujali Josef Širhal coby lehce naddimenzovaný Sherlock, Roman Tegel coby seriózní i zamilovaný Watson, Pavel Dorazil v roli doktora Mortimera, co si balí svých pět lebek, a Martin Vráblík jako rozkošně zpomalený Henry. Druhá polovina inscenace se ještě musí usadit, ale celkově se jednalo o velmi hravý a zábavný večer.

Před časem jsme se na MDJ setkali s inscenací vymykající se obsahem i formou – pod názvem Nestříhat! nabídla muzikálově zpracovaný příběh Samsona a Dalily. Soubor Spojené farnosti Zbraslav se jak biblické tématice, tak hudebnímu žánru věnuje posledních téměř pětatřicet let důsledně. Letos přivezl muzikál o Pavlovi z Tarsu a uvedl ho pod názvem Tarsan. Zhlédli jsme ho v prostorách kina v Hustopečích. Výraznými pozitivy představení, které trvalo dvě a půl hodiny a obsahovalo šestadvacet náročných pěveckých čísel, byly: 1. kolektivní energie zúčastněných osmnácti účinkujících, z nichž nejmladšímu bylo tak pět a nejstaršímu čtyřicet let (jde o odhad, neověřeno); 2. nadhled, s nímž je příběh pojednán, současný jazyk, jímž jsou napsány dialogy; 3. hudba plus velmi slušné hudební aranže; 4. zpěv – ve vícehlasech a prakticky po celou stopáž představení; 5. choreografie obsahující některé velmi silné, metaforické momenty (např. souboj pohanů s křesťany jako souboj rockerů s baleťáky, plavbu po moři…). Příběh původního bijce křesťanů, jenž je osvícen a hlásá svou víru až do mučednické smrti, je přehledně převyprávěn (osobně mi chybělo přesné pojmenování okamžiku, kdy se z Šavla stane Pavel). Představitel titulní role Tomáš Lerch disponuje neuvěřitelným hlasem a vynikajícím zpěvním projevem. Luděk Strašák vydupal celý projekt ze země jako libretista, autor hudby, režisér – a zejména jako výborný aranžér a pečlivý autor hudebního nastudování, jenž svůj soubor provedl všemi nástrahami muzikálového žánru se ctí, zpěv je často na profesionální úrovni. Vojta Strašák zaujal svým pohybovým projevem. A dalo by se pokračovat… Ne vše je dokonalé (výtvarná stránka a činoherní pasáže, ač nečetné, by zasloužily větší péči). Přesto je Tarsan Spojených farností Zbraslav, který měl premiéru v roce 2011 a byl prozatím odehrán pětasedmdesátkrát především v nedivadelních prostorách, pozoruhodným fenoménem.

Vzpoura nevěst je oblíbený titul autorek Michaely Doležalové a Janky Ryšánek Schmiedtové, vytvořený původně pro zlínské divadlo. I ochotníci ho mají rádi, vzpomeňme např. inscenaci plzeňského Žumbery v režii Kristýny Kohoutové. Divadlo Vřesinských ochotníků v minulosti spolupracovalo výhradně s režisérem Ondřejem Bendou ze štítinské ŠAMU (vloni na MDJ vcelku potěšily Assousovy Švagřičky), tentokrát se poprvé režie ujala Marie Dubská. Divadlo Vřesinských ochotníků má ve svých řadách krásné typy, k tomu řemeslně disponované – což platí o všech šesti ženách a jednom muži, které jsme v představení viděli, od těch zkušenějších (Hedviky Řeháčkové v roli dr. Zapletalové, kupříkladu) po ty, kteří stáli na jevišti poprvé (Jana Šebestová v roli Petry, Ivona Kasperková jako Jana a Petr Duda v roli Marka). Bohužel inscenace trpí nerozhodnutostí v mnoha ohledech. Pohybuje se mezi čistou konverzační komedií a dramatem. Herečky se snaží hrát konkrétní postavu a její proměnu či alespoň proměnu jejího rozhodnutí – ale zapomínají zveřejňovat, jakým způsobem k němu dospěly. A absence čitelných střihů, ať už hereckých či technických, vede ke zmatení diváka, zdali se postavy nacházejí v jednom časoprostoru, zdali se míjejí či jsou každá někde úplně jinde. Nejpřesněji si vedla Věra Filipová jako Marie a Petr Duda coby Marek.

Vyhlašovatelem přehlídky je Svaz českých divadelních ochotníků a pořádá ji DS bratří Mrštíků Boleradice, který v čele s Ivou Kahounovou zajišťuje vše, co je třeba. Přehlídku podpořil městys Boleradice a Jihomoravský kraj, záštitu nad ní převzal hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich, partnerem je město Hustopeče.

Diváci hlasovali o nejlepším představení přehlídky. Cenu diváka získalo představení Sentického divadelního spolku U nás v ZOO.

Laickou porotu tvořili členové domácího divadelního spolku Eliška Svobodová, Margorzata Pietkiewicz, Jan Koráb a Mirek Strouhal. Cena laické poroty putovala k Ochotnicím Otnice za představení Teror.

A lektorský sbor pracoval ve složení Jaroslav Kodeš, Petra Richter Kohutová, Ladislav Valeš a tajemník Jiří Janda. Kromě sedmnácti čestných uznání a patnácti cen udělil dvojí doporučení do programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou 2024 – souboru AMADIS s inscenací Pozor, zlý pes! a Spojeným farnostem Zbraslav s inscenací Tarsan – muzikál o Pavlovi z Tarsu.

Čestná uznání

Jakubu Exlerovi za roli Lišáka v inscenaci U nás v ZOO Sentického divadelního spolku

Markétě Nečasové za roli Pandy v inscenaci U nás v ZOO Sentického divadelního spolku

Tomáši Koláčkovi a Petru Ondrouškovi za role Gepardů v inscenaci U nás v ZOO Sentického divadelního spolku

Veronice Vítkové za roli robotky Janouškové v inscenaci Událost Na myslivci Divadla Prkno Veverská Bítýška

Tereze Vítkové za roli Judy v inscenaci Událost Na myslivci Divadla Prkno Veverská Bítýška

Markétě Hanzelové za scénář inscenace Soudní proces aneb Nic není černobílé DS VITUS Syrovice

Naděždě Adámkové za roli Přísedící v inscenaci Soudní proces aneb Nic není černobílé DS VITUS Syrovice

Janu Adámkovi za roli Justiční stráže v inscenaci Soudní proces aneb Nic není černobílé DS VITUS Syrovice

Tereze Gazárkové za roli Kláry Svaté v inscenaci Zločin v Harmonii Ochotnického divadelního souboru Pozpátku Říčany u Brna

Divadelnímu uskupení Ochotnice Otnice za dramaturgickou volbu textu Ferdinanda von Schirach Teror

Tomáši Hradilovi za režii inscenace Pozor, zlý pes! Divadelního souboru AMADIS

Pavlu Dorazilovi za roli doktora Mortimera v inscenaci Pozor, zlý pes! Divadelního souboru AMADIS

Janě Zemanové za choreografii inscenace Tarsan v inscenaci Tarsan Spojených farností Zbraslav

Věře Filipové za roli Marie v inscenaci Vzpoura nevěst Divadla Vřesinských ochotníků Vřesina

Petru Dudovi za roli Marka v inscenaci Vzpoura nevěst Divadla Vřesinských ochotníků Vřesina

DS AMADIS Popůvky za inscenaci Pozor, zlý pes!

Spojeným farnostem Zbraslav za inscenaci Tarsan – muzikál o Pavlovi z Tarsu

Ceny

Evě Jakubcové za roli Ellen v inscenaci Událost Na myslivci Divadla Prkno Veverská Bítýška

Radce Hrnčířové za roli Heidi v inscenaci Událost Na myslivci Divadla Prkno Veverská Bítýška

Divadlu Prkno Veverská Bítýška za výpravu inscenace Událost Na myslivci Divadla Prkno Veverská Bítýška

Divadelníkům Morkůvky za kostýmy v inscenaci Strašidlo

Petru Pospíšilíkovi za scénář Zločin v Harmonii

Petru Pospíšilíkovi za roli Lukáše Podešvy v inscenaci Zločin v Harmonii Ochotnického divadelního souboru Pozpátku Říčany u Brna

Vlaďce Suché za roli Šarloty Páleníkové v inscenaci Zločin v Harmonii Ochotnického divadelního souboru Pozpátku Říčany u Brna

Jakubu Jaškovi za roli Larse Kocha v inscenaci Teror Divadelního uskupení Ochotnice Otnice

Kristýně Svobodové za roli Franzisky Meiserové v inscenaci Teror Divadelního uskupení Ochotnice Otnice

Josefu Širhalovi za roli Sherlocka Holmese v inscenaci Pozor, zlý pes! Divadelního souboru AMADIS

Romanu Tegelovi za roli doktora Watsona v inscenaci Pozor, zlý pes! Divadelního souboru AMADIS

Martinu Vráblíkovi za roli Henryho Baskervilla v inscenaci Pozor, zlý pes! Divadelního souboru AMADIS

Tomáši Lerchovi za roli Pavla z Tarsu v inscenaci Tarsan Spojených farností Zbraslav

Luďku Strašákovi za hudební nastudování inscenace Tarsan Spojených farností Zbraslav

Vojtovi Strašákovi za taneční kulturu v inscenaci Tarsan Spojených farností Zbraslav

Doporučení do programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou 2024

AMADIS Popůvky – Jiří Janků a Petr Svojtka: Pozor, zlý pes!, režie Tomáš Hradil  

Spojené farnosti Zbraslav – Luděk Strašák: Tarsan – muzikál o Pavlovi z Tarsu, režie Jana Zemanová a Luděk Strašák.