Rozhovor s programovým ředitelem festivalu Michalem Drtinou se od prvního čísla Zpravodaje už tak nějak očekává – což je ostatně dobře, protože popovídat si s Michalem Drtinou je vždycky milé. Jelikož první festivalové chvíle bývají hektické, potkali jsme se už v úterý v Praze v Divadelním ústavu. Naložili jsme zásobu Loutkářů k Michalovi do auta, usadili se na pavlač, někteří z nás si zapálili… A s výhledem na kurýra, který zrovna dovezl ještě teplé Vykřičníky, jsme se dali do řeči.

Byla příprava letošního festivalu nějak výjimečná, nebo všechno běží tak, jak jsi zvyklý?
Všechno běží, jak má, všichni jsou připravení, všechno, doufám, bude v pořádku. O něco se to zpozdilo, protože jsem mezitím stihl na chvilku nějak onemocnět, ale doufám, že mi to ti, kteří dostali pozdější odpověď, odpustí.

Povedlo se Loutkářskou Chrudim nějak posunout? Nebo máš nějakou vizi, jak ji posouvat dál? Nebo už je to tak velký festival, že už ho jen držíme, jak je?
Já bych to hrozně rád posouval neustále dál, ale narážíme na limity zejména ubytování a kapacit sálů. Letos jsou seminaristů tři stovky, což je o dalších třicet víc než loni, a už je prostě nemáme kam dávat. Najednou by soubory musely hrát pět představení, a to už z kapacitních důvodů asi nejsme schopni pojmout. V tomhle je to úplně naplno naplněné a rozvoj bude zajímavý, protože bude muset hledat nějakou možnost, jak rozdělit diváctvo třeba na ty, co chtějí vidět inscenace pro starší diváky, a ty, co stojí o inscenace pro mladší, ale k tomu jsme ještě nenašli organizační klíč.

A pak jsou ještě ti, co chtějí vidět všechny.
Přesně tak, a to je velmi náročné – a letos to bude vůbec na pováženou, protože těch inscenací pro starší publikum je víc než obvykle, takže to mladší bude trošku na úbytě. Přiznám se, že na to tak trochu spoléhám, že se alespoň uvolní trocha místa a vejdou se i diváci, kteří přijdou ze strany veřejnosti. A pro ty mladší je zase bohatý doprovodný program.

Zase se docela změnilo složení poroty. Prozradíš, jak porotu sestavuješ a na základě jakého klíče se to mění?
Je hrozně málo lidí, kteří se umí o divadle s lidmi bavit o nějakých základních problémech a klíčových záležitostech té které inscenace. Mám odbornou radu, se kterou se scházíme a která mi radí, koho vybrat. Jenomže pak těm vybraným začneš telefonovat a zjistíš, že ten má ještě závazky v divadle, ten má závazky na otáčivém hledišti, ten má závazky třeba u filmu… A ideální porota vlastně nejde sestavit nikdy. Takže se snažíme se o co nejideálnější porotu, chceme, aby držela kontinuitu, aby tam byli lidé, kteří procházejí několika ročníky, aby to nebyla úplně každý rok celá nová porota. Snaží se oslovovat lidi, kteří se dovedou nad těmi inscenacemi zamyslet a něco hezkého říct. Myslím, že nakonec se porota povedla velmi zajímavá – že to bude, doufejme, osvěžující.

Jak vznikla ta iniciativa, že letos ve Zpravodaji tiskneme zprávy z krajských přehlídek?
To je přání odborné rady. Někdy před X lety se to tak dělalo: že se vedle recenzí vždycky u inscenací objevilo i hodnocení krajské poroty. Přiznám se, že dlouhá léta mi to přišlo kontraproduktivní, i když někteří z té odborné rady si mysleli, že ne. A letos jsem podlehl nějakému většímu tlaku, že by to bylo dobré. Je tedy na každém, jestli si to přečte předem – děkuju moc za ten tvůj perex, ten se mi hodně líbil. Já bych doporučoval to nečíst…

… tímto srdečně zveme čtenáře k četbě většiny prvního čísla Zpravodaje…
Ano. Myslím, že spíš je to zajímavé zpětně.

Máš nakoukané letošní krajské přehlídky? Tušíš, jaký ročník nás čeká?
Viděl jsem letos čtyři a půl přehlídky. Nejdřív mi přišlo, že nás bude čekat spíš trochu slabší ročník, ale pak přišly návrhy z přehlídek, které jsem nestihl, a tam mi přišly inscenace moc zajímavé a jsem na to velmi zvědav. A jsem zvědav hlavně na věci, které vznikají reakcí na nějaké dění ve společnosti.

Máš nějaké přání, co si slibuješ od letošního Zpravodaje?
Já bych si vždycky přál, aby splnil očekávání všech, z nichž každý očekává něco jiného. Jestli se podaří, že tam budou dvě odlišné recenze jako dva různé pohledy na tu inscenaci, jestli se podaří od poroty získat nějaký referát z jejich interních debat, nejenom stenografický záznam z diskuzí, ale výcuc z toho, o čem se bavili a co na tom viděli zajímavého… Přijde mi, že to by byl dobrý materiál pro každého, kdo by se chtěl divadlem zaobírat a trápit si hlavu. Proč to viděli takhle, když on to viděl úplně jinak. K tomuhle přesně má Chrudim sloužit.

Nějaké sváteční slovo na závěr?
Ať si všichni festival krásně užijou a ať to berou jako studijní materiál a nehledají na ničem hnědopišsky mouchy, spíš ať to berou jako inspiraci k vlastní tvorbě nebo k něčemu, co je na loutkářství baví.

Michal Zahálka