Do redakce přišla smutná zpráva. V pátek 19. dubna zemřela ve věku sedmdesáti dvou let Alena Exnarová, kterou znali nejenom východočeští divadelníci. Bývalá ředitelka Muzea loutkářských kultur v Chrudimi, členka mnoha lektorských sborů amatérského divadla a odborné rady NIPOS-ARTAMA pro loutkové divadlo, redaktorka Divadelní hromady, spolupracovnice Amatérské scény a v neposlední řadě nositelka ocenění Zlatý odznak Josefa Kajetána Tyla.

Poslední rozloučení s Alenou Exnarovou se bude konat 26. dubna 2024 v 10 hodin ve smuteční obřadní síni v Hradci Králové – Kuklenách.

K jejím padesátinám napsala Mirka Císařová o Aleně Exnarové v roce 2001 článek do Amatérské scény, který shrnuje její cestu amatérským divadlem, a z něhož vybíráme:

“Alena Exnarová se začala divadlem zabývat již za svých studií na gymnáziu a její zájem vedl až k volbě vysoké školy. Vystudovala divadelní vědu na Filosofické fakultě v Brně. Brzy poté nastoupila v Hradci Králové do krajského kulturního střediska jako metodička pro divadlo. (Tehdy tam pro ten obor byli tři lidi – považte!) Dřív než stačila realizovat své plány, dala po několika neodborných zásazích do svých pravomocí a představ výpověď. Měla hlavu nejen chytrou a otevřenou, ale i horkou. Udělala ale dobře, protože po krátké nezaměstnanosti zakotvila v chrudimském Muzeu loutkářských kultur, kde pracuje dodnes a kde se posléze stala i paní řídící. Na amatérské divadlo však nezanevřela. Nestala se suchou badatelkou muzejní, ale naopak. Aktivně se zapojila ve východočeském regionu do všeho, co se v něm dělo. Patřila trvale k širokému okruhu spolupracovníků a já sama jsem ji po celou dobu co jsem později dělala metodičku využívala a zneužívala. O tom, že Alena měla (ostatně má i nadále) důvěru svých divadelních přátel svědčí i to, že v době raně porevoluční byla krátkou dobu i předsedkyní Volného sdružení východočeských divadelníků. Později se ale specializovala především na vydávání divadelního zpravodaje HROMADA, který jsme spolu začaly vydupávat ze země. Její aktivita v této oblasti, její obětavost i profesionalita byly nezastupitelné. Myslím, že právě tam upozornila na svůj talent odborně zdatně ale i poutavě amatérské dění zachytit slovem. Protože nikdy neztratila s tímto děním kontakt – absolvovala nejen přehlídky a různá setkání na území východočeského regionu, ale seč mohla účastnila se i vrcholových přehlídek národních – měla vždy o čem psát. Což trvá i dodnes. A tak se Alenka postupně dostala i ke svému specifiku v oblasti amatérského divadla. Mimo východočeské Hromady se zapojila a střídavě i dál zapojuje do redakcí festivalových zpravodajů. („Vysocký“ byl dlouhá léta její výhradní doménou.) A stala se i „specialistkou“ pro písemné přetlumočení názorů z interních porad porot národních přehlídek. Byla a je tak i osobou porotci velmi milovanou, protože je zbavuje břemene v časově vypjatém ovzduší přehlídek ještě psát. Není to záležitost jednoduchá, formulovat z těch diskusí, věcí otevřených a nedoformulovaných, mnohdy emotivně zabarvených a širokých, řádkově omezenou výpověď, která by tuto diskusi odpovídajícím způsobem reflektovala. Neznám nikoho jiného, kdo by to uměl tak dobře, jako Alenka (aniž by do toho např. projektoval vlastní názory). Nepamatuji se také, že by porotci byli někdy s jejími formulacemi nespokojeni. …”

Osobně jsem se s Alenou potkával při mnoha loutkářských akcích, jako ředitelka chrudimského muzea loutek spolupracovala s festivalem Loutkářská Chrudim a mnoho vzpomínek se váže k našemu společnému východočeskému amatérskému dění. Bude nač vzpomínat, Alena byla prostě fajn ženská.

Ať je v tom loutkářském nebíčku v dobré společnosti.

0

0